Nemocnice a lázně     Můj pes Bady    Sportovní aktivity    Moje rodinka    Fotogalerie    Úvodní stránka

Lukášek teď oslaví desáté narozeniny a je to něco málo přes devět let, co nás dětská lékařka ujišťovala, že náš syn je tlustý a líný a proto se jen koulí a nesedí. Lukášek byl prostě taková usměvavá kulička, kterou aniž bych tušila, že je postižený jsem učila ve vodě držet hlavičku a zádíčka. V deseti měsících syna nám došla s paní doktorkou trpělivost a šli jsme k jinému pediatrovi a pak začal kolotoč neurologie, ortopedie, rehabilitace………Ortel doktorů zněl dětská mozková obrna – nejspíš z těžkého těhotenství. Nemoc zasáhla všechny čtyři končetiny, obličejové partie, kdy Luky nemohl vytáhnout z pusy jazyk a obličejová mimika prostě žádná nebyla. Dennodenní cvičení Vojtovy metody nám umožnilo ve třinácti měsících plazit. V roce a půl klečet a následně lézt. Následovali injekce botulotoxinu do svalů a třísel – nepomohly, takže v pěti letech prodělal první operaci šlach, asi v sedmi letech se postavil a udělal pár nejistých krůčků s berlemi. Dále prodělal dvě operace levé ruky, která byla stočená za malíčkem a tudíž nepoužitelná. Pravá ručička díky tomu, že miluje malování je ,,skoro“ dobrá a obličej – ten se díky intenzivní logopedii a canisterapii s asistenčním psem Badym dostává do normálu. Pak jsme vyzkoušeli nespočet lázní, lékařů, ale i léčitelů. Někteří nám pomohli, jiní ne, ale dál už nám to nějak nešlo se hnout z místa. Myšlení má velice dobré, takže díky tomu má samé jedničky a je v normální škole s vozíkem a s berlemi spíš pro parádu. O Adeli jsme se před dvěma lety dočetli v novinách. Po zaslání chorobopisu a rozhodnutí,že jsme na léčení vhodný nám byl přidělen termín nástupu. Při vstupní prohlídce pan doktor Petrov řekl, že než odjedeme, uděláme první krůčky. S manželem jsme se na sebe podívali, zamáčkli slzu a smutně si pošeptali, že to není možné. Se smíšenými pocity jsme odevzdali Lukyho cvičitelům, kteří ho navlékli do obleku a začali s ním tvrdě cvičit. Syn propotil tričko i ponožky a já občas musela odejít, abych se opět nerozbrečela. Již po týdnu nám začal o francouzkých holích místo pomalého chození docela vyšlapovat. A když nám ke konci ukázali jeho první krůčky bez berlí, tak to nejde ani napsat, ani popsat jak to bylo nádherné. Lukymu se zlepšila stabilita natolik, že při ,,HIPOTERAPII“ na koni jsme zrušili madla a dali ho na sedlo. Luky tak mohl jet své první mezinárodní závody v paradrezůře, kde obsadil v konkurenci dospělých třetí místo.

Jenže jak je to u dětí s DMO běžné, při špatném používání nohou se nám letos propadly kotníky a syn musel znovu na tentokrát velice těžkou operaci kotníku, kdy mu do kotníků dali štěp z pánve, usekli patu, narovnali a sešroubovali. Osm týdnů sáder na nohách udělaly své. Luky je opět na vozíku a tentokrát se ani nepostaví. Nejdříve jsme podstoupili naše lázně a tam jsme zjistili, pokud chceme, aby nám začal znovu chodit musíme začít od začátku a opět jet do Adeli.